Pes stál na kraji lesa. I přesto, že vrčel, nemohl jsem si skrz veškeré vyčerpání nevšimnout, že má ocas zplihlý dolů. Něčeho se bál. Pokoušel jsem se na něj zaostřit, ale nějak mě šálil zrak. Promnul jsem si oči, ale nepomohlo to. Pes i s okolím byli podivně rozmazaní. Rozmazaní… s děsivou…

»Přejít na příspěvek

Zastrčil jsem si jí na místo, kde před určitou dobou spočíval můj roztřískaný Makhanov. Nostalgicky jsem si vzpomněl na první misi. Jak dlouho už to trvalo od doby, kdy jsem přešel hranice Zóny? Měsíc? Dva? Nemohl jsem se rozpomenout. Bezděčně se mi připomnělo soudní řízení v Krasnodonu. Raději…

»Přejít na příspěvek

Z toho, co jsem spatřil se mi udělalo špatně. Znetvořené stalkerovo tělo prudce se nadechující a vydechující a na něm podivní tvorové – něco mezi prasaty a pavouky s nohama divně zkroucenýma. Kříženec polekaně vzhlédl od žrádla a podíval se na mě. Chvíli jsme na sebe hleděli… Všiml jsem si, že…

»Přejít na příspěvek

Vidiny najednou přestaly, ale jen díky tomu, že kolem mě zářilo neprostupné světlo bílé barvy a z nepochopitelných důvodů mě do tváře začal šlehat chladný vichr. Začínal jsem dostávat strach. Silný, ledový strach ještě prohloubený nedávnou nepříčetností. Strach mi nějakým způsobem pomohl…

»Přejít na příspěvek

Obraz se mi okamžitě zostřil a já vyplivl z úst bahno smíšené s dešťovou vodou a krví. Z dálky mě nezřetelně volal jakýsi hlas. Nemohl jsem se pohnout. Pak mě něco zvedlo na nohy a podepřelo. Já si opět uvědomoval své tělo, kromě nohou. S oslňujícím, hřejivým světlem se mi vracela energie.…

»Přejít na příspěvek

Černé vlny mě začaly pomalu pohlcovat. Neměl jsem vůli se tomu bránit. Viděl jsem policejní vozy. Vedle nich stály vystrašené jednotky. Stál jsem tam a v ruce měl odstřelovací pušku. Mířil jsem na ně a oni na mě. Cítil jsem, že bych měl střílet, ale nemohl jsem. Předtím možná, ale teď… už ne. V…

»Přejít na příspěvek

Začala mě dřevěnět noha, ale nedovolil jsem si udělat jediný pohyb. Ten chlap mě uchvátil. ,,Nejhorší bylo, že ten hajzl byl schovanej někde ve tmě. Vzduchem se začal nýst odpornej pach škvařícího se masa a zvenčí se ozvalo vytí, hladové vytí. Určitě to cejtili na míle daleko. Neměl jsem jinou…

»Přejít na příspěvek

,,Jestli se ti to stalo už dřív, tak to nemusel bejt nutně Kontrolér," konstatoval po odhození nedopalku ,,Tady se to děje často, ale spíš ve formě snů. A hlavně hlouběji v Zóně. Ale abych šel k věci. Kontrolér se mu říká proto, že díky nějaký nepochopitelný síle, asi telepatii, dokáže kontrolovat…

»Přejít na příspěvek

Prsty natažené ruky se začaly pomalu svírat v pěst. Stalker bolestně vykřikl a padl na kolena. Zoufale se chytil za hlavu, neustále něco řval bolestí. V tu chvíli jsem se probral. Uchopa masku oběma rukama, přikryl jsem s ní obličej tvorovi s velkou hlavou. Ten pronikavě vyjekl a okamžitě spustil…

»Přejít na příspěvek

Hustě pršelo, když jsem klečel vedle mrtvého chlápka. Voda šuměla při dopadu na jehličí. Pleskala o kapuci mé bundy. Stromy tiše šeptaly ve větru. Něco v bagru tiše zapraskalo. Cítil jsem, jak mi vlhne látka nohavice, v místě, kde jsem klečel. Jak studí. Pomalu se mě zmocňoval nejistý, svíravý…

»Přejít na příspěvek